Kandidát za Změnu pro Nymburk Vlastimil Burian je člověk s velkým zahrádkářským srdcem. Předseda první zahrádkářské organizace ČZS Nymburk a vedoucí oddělení velkoskladu Jednoty Nymburk přemítá nad životem zahrádkářů v 21. století. Jeho přáním je, že by rád žil ve městě plném aktivních lidí bez rozdílu věku.
Doposud jste stál mimo komunální politiku, co Vás přimělo změnit v 54 letech názor a kandidovat za Změnu pro Nymburk?
Byl jsem osloven nynějším zastupitelem obce, zda bych svými poznatky v průběhu poslední doby, nevstoupil do hnutí, které chce do svého programu zahrnout i problematiku zahrádkářů, které v Nymburce zastupuji. Věřím, že svým vstupem do komunální politiky budu moci lépe plnit zájmy nejen zahrádkářů.
Jaké jsou podle Vás přednosti a nedostatky Nymburka?
Nymburk je krásné město, do kterého jsem se přistěhoval před více jak dvaceti lety, a co jsem hned ocenil, byly zelené plochy, které v takové míře jiná města nemají. I čistota města byla před lety na špičkové úrovni. Přednosti vidím v umístění v krásné Polabské nížině a nelze opomenout i frekventovanou železnici. Nedostatky vidím v přístupu lidí k přírodě a vztahu k tomu, co naši předkové vytvořili. Nelze jen využívat a znehodnocovat to, co zde bylo vytvořeno, ale je třeba město rozvíjet a udržovat.
Můžete říci, co dělají zahrádkáři ve 21. století, mnoho lidí má jistě zkreslenou představu?
Tak jako vše ostatní, se mění i zahrádkáři. Pryč jsou ty doby, kdy si předávali zkušenosti mezi sebou a na svých zahrádkách pěstovali ovoce a zeleninu, bez jakéhokoli jiného vnějšího vlivu. Dnes v době internetu, kdy si nastudují vše sami, se ztrácí atmosféra sousedství a lidé často neznají ani přímé sousedy. Trochu se nám vytrácí právě poslání zahrádkářů, vlivem odpočinkové činnosti, kterou využívají pracující, kteří opouštějí svá „sídliště“ a hledají klid v přírodě. Čas na pěstitelskou činnost však nemají. I přes to máme ještě v našich řadách většinu těch pravých zahrádkářů, kteří se mají čím pochlubit i na výstavách.
Kdy se u Vás probudila láska k zahrádkářství, co pěstujete?
Než jsem přišel do Nymburka, vlastnil jsem chatu nedaleko Velkých Popovic. Tam jsem sbíral zkušenosti jako malopěstitel. Na zahrádce, kterou máme se ženou tady v Nymburce, pěstujeme, jako většina zahrádkářů hodně plodové zeleniny nebráníme se ani bramborám ve větší míře. S ovocem díky stárnoucím stromům je to horší, ale jak vám řekne zkušený zahrádkář, ovocnářství a zelinářství dohromady se s dobrými výsledky dělat nedá. Vztah k přírodě jsem však získal jinde. Velkou školou bylo mé působení v lesoparku na zámku Štiřín.
Určitě není třeba představovat pány, Václava Větvičku a Ivana Staňu, který působí dlouhá léta v Průhonickém parku.
Již 10 let stojíte v čele největší zahrádkářské organizace ve městě se 450ti členy, kdy nastal ten zlom, že jste začal i pomáhat řešit problémy ostatních?
Nedá se mluvit o nějakém zlomu. Vyplynulo tak nějak ze situace, která vznikla. Dlouhá leta vedl základní organizaci pan Šimůnek, který měl k sobě jednatele pana Poláka. Čas však nejde zastavit. Napřed jsem převzal funkci jednatele a po náhlém onemocnění pana Šimůnka jsem byl nucen převzít předsednictví. Práce předsedy není díky dnešním právním a správním požadavkům jednoduchá, ale máme ve výboru obětavé a schopné lidi, kteří mi ve všem pomáhají, a díky jim jsme udrželi organizaci na slušné úrovni.
Jaké problémy v nymburských 12ti zahrádkářských osadách nejčastěji řešíte?
Dnešní zahrádkaření se nedá srovnat s dobou před rokem 1989, kdy jsme působili na státních pozemcích a organizace byla jednoduchá. Díky restitucím se však vše změnilo. Majitelů je mnoho a požadavků na vedení organizace stále přibývá. Bohužel nás opouštějí někteří členové, kteří nejsou schopni finanční náklady na soukromých pozemcích zvládnout. Ani vedení celého ČZS není tak stabilizované, jak bychom si přáli. Přístup některých úředníků k zahrádkářům je někdy nepochopitelný, až urážející.
Co by město mohlo udělat pro naše zahrádkáře, aby se ještě více rozvíjeli?
Jak máme i v programu Změny pro Nymburk, je pro nás recyklace odpadu velmi důležitá. Jak z hlediska čistoty přírody, tak dostupnosti. Ve spolupráci s obcí určitě najdeme způsob, abychom vyhověli všem požadavkům správného zpracování jak bio, tak komunálního odpadu. Dále uvítáme vstřícnost úřadů k řešení problémů naší organizace. Vítali bychom i rozšíření naší organizace, nalezením nevyužitých pozemků nesloužících k zástavbě ani k podnikání.