Kdy nastala ta chvíle, že jste se rozhodl kandidovat za Změnu pro Nymburk?
Do Nymburka jsem se přestěhoval zhruba před deseti lety a dnes je tady můj domov. Je to místo, kde žiju se svou rodinou, vychovávám své dvě děti, pracuji, setkávám se s přáteli. Myslím, že každý občan Nymburka by měl mít možnost aktivně se podílet na jeho rozvoji a růstu. Mám Nymburku co vracet, a když jsem byl osloven svými přáteli a spolupracovníky ze Změny pro Nymburk, dlouho jsem neváhal.
Jaké jsou podle Vás nedostatky a naopak přednosti Nymburka?
Jsem přesvědčen o tom, že Nymburk je město s obrovským potenciálem v mnoha oblastech. Bohužel, některé jeho přednosti zůstaly doposud využity jen velmi málo. Nymburk by měl, jako Evropské město sportu, nabízet komplexnější možnosti aktivního využití volného času. Chybí zde především moderní plavecký bazén, který přiláká sportovní plavce i rodiče s dětmi. Zapracovat je třeba také na modernizaci některých veřejných prostor, především pak na revitalizaci prostranství před hlavním nádražím, což je mnohdy první místo, se kterým se setkávají lidé přijíždějící do Nymburka. Stále co zlepšovat je i v oblasti veřejných prostranství a hřišť určených pro rodiny s dětmi. Je třeba z nich udělat příjemnější, čistší, modernější a bezpečnější místa pro aktivní odpočinek. Největší přednosti Nymburka vidím v existenci dobrých podmínek pro cyklisty a bruslaře, ve fungování některých organizací pracujících v oblasti sociálních služeb, ale především v aktivitách občanů města, kteří svou činností pečují o jeho rozvoj a propagaci.
Patříte mezi velmi oblíbené učitele na ZŠ Komenského, je těžké dnes děti zaujmout?
Ať chceme nebo ne, dnešní dětijsou zkrátka jiné, než byli jejich rodiče a prarodiče. Ne lepší, ne horší, ale rozhodně jiné. Na utváření jejich osobnosti se už nepodílí jen rodiče a škola, ale především další aspekty, které mnohdy působí na děti silněji, než jakékoli argumenty rodičů či pedagogů. Děti jsou dnes zvyklé na více pasivní způsob života, a to se odráží v celé škále jejich činností od komunikace přes vzdělávání až po zábavu. Proto je dnes obtížnější najít něco, co děti opravdu zajímá. Na druhou stranu, pokud dobře funguje opravdu aktivní spolupráce pedagogů s rodiči a dalšími osobami ve výchově a vzdělávání dětí, dítě dlouho pasivní zůstat nemůže. Z vlastní zkušenosti vím, že to funguje.
Jak hodnotíte dnešní školní vzdělávání, jakým směrem se ubírá? Kam byste ho chtěl nasměrovat vy sám?
Za poslední dobu se české školství vydalo mnohdy špatným směrem nebo jeho cesta skončila ve slepé uličce. Převládala nekoncepčnost, překotné změny a pohyb v kruhu. Přitom jedinou možností, jak dosáhnout tolik proklamované konkurenceschopnosti, je dlouhodobá systematická práce v oblasti vzdělávání, rozšířená o spolupráci s dalšími institucemi.
Dnešní „škola“ už většinou není, a ani nesmí být, jen jakási temná budova, kde za zavřenými dveřmi probíhá něco, čemu se vznosně říká výchovně vzdělávací proces. Mělo by to být místo, kde se setkávají lidé se zájmem o vzdělávání, ať už se jedná o žáky, učitele, rodiče nebo třeba seniory. Moderní a dynamická škola se dnes vyznačuje ne počtem a kvalitou počítačových učeben, ale především otevřeným přístupem a kvalitou lidí, kteří ve škole pracují a školu navštěvují. A tak tvář školy určují nejen učitelé a žáci, ale také rodiče. Je nutné, aby všechny zúčastněné strany směřovaly ke stejnému cíli, totiž ke kvalitnímu a praktickému vzdělávání. Jedině tak lze totiž vytvořit jakousi komunitu, která bude společně dobře fungovat. Město, jako zřizovatel základních škol, do této komunity jednoznačně patří a v mnoha směrech je spolupráce s ním zcela zásadní a určující. Je třeba se zasloužit o to, aby se i toto propojení zefektivnilo a zkvalitnilo.
Jak relaxujete, kde nebo jak načerpáváte energii do Vaší náročné práce?
Svou práci považuji za náročnou, ale mám ji rád. A energie, kterou do ní vkládám, se mi mnohdy vrací velmi rychle v podobě radosti mých žáků ze společně stráveného času ve škole nebo i mimo ni. Mám rád aktivní odpočinek v podobě sportovních aktivit od lezení po skalách, přes fotbal a plavání, až po badminton. Mám rád hudbu v její pasivní i aktivní formě, hraju na housle a kytaru. Nejvíc mě ale nabíjí fajn lidé kolem mě, rodina, přátelé.
Jste vedoucím horolezeckého oddílu v TJ Sokol, již několik let stojí v sokolovně horolezecká stěna. Je o ní velký zájem?
Mám radost, že jsem byl u zrodu stěny s lidmi, pro které byl její vznik splněním malého lezeckého snu. Svou velikostí nepatří naše lezecká stěna zdaleka k těm nejrozsáhlejším, ale komunita lidí, kteří se na stěně scházejí, je poměrně velká a plná aktivních sportovců, kteří jsou ochotni rozvoji lezecké stěny věnovat obrovské úsilí i svůj volný čas. Na některé projekty spojené se stěnou jsem opravdu pyšný. Patří mezi ně především lezecké závody Polabský Pavouk, který má své místo mezi nejoblíbenějšími lezeckými závody amatérského charakteru u nás. Zde je třeba poděkovat i městu Nymburk, které aktivity na lezecké stěně několikrát finančně podpořilo.
A na závěr, co by město mohlo udělat pro naše školy, aby se ještě více rozvíjely?
Především je to již zmíněná spolupráce města se školami. V některých oblastech již součinnost funguje dobře, někde je ale stále co zlepšovat. Mám na mysli například pomoc školám se získáváním a čerpáním financí z dotačních programů Evropských fondů. Tady máme určitě ještě rezervy. Město musí mít také zájem na provázanosti jednotlivých stupňů vzdělávací soustavy. Bylo by skvělé a přínosné vytvoření uceleného a dlouhodobého konceptu ve školství s přesahem do sociální a kulturní oblasti ve městě. Tato snaha a třeba i finanční investice se totiž městu zcela jistě dlouhodobě vyplatí.